|
Druhá povídka ze sbírky Fish
|
|
Až se mě jednou zeptáš, kam utíkala ta slečna s oranžovou gerberou, když nás míjela, odpovím ti asi, že jí prostě ujížděl autobus....
|
|
...a nebo už nikdy?
|
|
že by podle pravdy?
|
|
Příběh jednoho večera s neobvyklým koncem
|
|
Na svých cestách jsem potkal mnoho lidí a slyšel mnohé příběhy.Dozrál čas abych se o některé s Vámi všemi podělil.Jsou psány perem života a bez příkras,tak jak se stali....
|
|
aneb "nikdy neříkej nikdy" - i já jsem si bláhově myslela, že se nikdy nemůžu zamilovat do svého učitele...
Více z mé tvorby na www.magdahankova.cz
|
|
Vzpomínka na drahého člověka
|
|
Přátelství je láska bez křídel.. a zároveň se vylučují. Taky se v tom moc nevyznáš?Ne? Tak asi právě proto jsi mi tak podobná, dívko..:)
|
|
Moje úplně první povídka. Vznikla jednoho smutného večera, kdy venku lilo jako z konve a mě se zastesklo po lásce.
|
|
Tohle je čistá fikce. ;-) aneb když vás obviňuje vlastní literární postava
|
|
Nevím, proč jsem ji sem nedala dřív. Moc se mi ta povídka líbí. 29.3.2006 ... Jako by to bylo včera.
|
|
jak jsem na svém těle měla to štěstí zažít význam slov DĚKUJI..
|
|
Ze šuplíku, kdy mi psaní ještě jakž takž šlo. :D
|