|
(P.) pokračování předchozí ("Proč?")
a i trochu s úsměvem.. však ztrácím "starou belu":-))
|
|
...měl křídla...jako ty;-)
|
|
jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju
|
|
Smutku se někdy nelze vyhnout... Ale aspoň se z něj lze nějak zkusit vypsat... Výkřik do tmy... (Pozn. V roce 2016 byla poupravena.)
|
|
Víte jaké to je, když někoho políbíte naposled?
|
|
O nečekaném dopisu.
E
|
|
I taková může zima být.
E
|
|
..................
|
|
to sem spáchal cestou v buse do prahy..mimo jiné ujetosti
|
|
A pak, že Osud nemá smysl pro humor.
E
|
|
Každý to někdy zažil..nebo skoro každý..
|
|
***
|
|
Tak mě někdy přepadne smutek a tohle je výsledek:-)
|
|
volně na motiv W.Shakespeare, sonet 152
|
|
některé procesy neuvěřitelně bolí - nebudu se ptát proč nebo za co jsem si to zasloužila, ale jenom poděkuju dvěma uším, o kterých vím, že mě vždycky vyslechnou...
|