(autorka: Ossaria Pestis)
HRUBÝ STEH
Namotávám...
Namotávám...
Namotávám...
Tvůj strach.
Tvůj pach.
Tvá střeva na špejli.
Doufám, že tě to nebolí.
Doufám, že ti to nevadí,
když tebou ovinu celou zeměkouli.
S tvými střevy na špejli.
Bude z toho skvělý byznys -
tak jako tehdy, když jsi mě vyvez(l)
na okraj města,
v kufru zavřenou,
a řekl jsi: buď mou!
Zapomeň!
Namotávám...
Namotávám...
Namotávám...
Tvou nervovou soustavu.
Kousek po kousku.
Zakousnu se do ucha
a utrhnu ho.
Zmlkni!
Dost!
Stačilo!
Spal ten most!
Co byl mezi námi.
Konečně spí.
Někde zakopaný.
V háji.
V olivovém.
Asi...
Namotávám...
Namotávám...
Namotávám...
Všechny vzpomínky na tebe
a vyhodím je z okna!
Namotávám...
Namotávám...
Namotávám...
Svoje vlastní vlasy do šicího stroje.
Abych si zašila
srdce.
Namotávám... Namotávám... Namotávám...
Sama sebe.
Už.
Je.
Dobře.