Malinké činy se nemusí hned nazývat velkými jmény...není přeci kam spěchat...;) ono by se to pak mohlo hodně rychle pokazit...utopit na záchranném laně...

K vlastnímu odloučení došlo už někdy v červenci, ale až dnes "to" ze mě přešlo do veršů...

*******(m.)

zkuste si představit..... cokoli :)

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

(P.) - 17.9.

padají vločky...je mi chladno...vracejí se mi vzpomínky na malé velké chvíle, které se už nebudou nikdy...opakovat...*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

pro Tebe ...

(už jen proto mi to asi chybí)

navazuje na "Ohnisko dní"......

(Z.)*** psáno s dávkou nadsázky, tak berte s rezervou........

Původně komentář k jedné básni i zde píšící autorky, teď povýšen na dílko...Zdálo se mi být mi velkým luxusem nechat deset slok ležet ladem někde vskrytu.;o)))

...některé "věci" musí průběhem života zákonitě pominout...;)

.

Než odjel, dostal ode mne první polibek

...teoreticky vždycky spojené s novými začátky...které končí ve vteřině, kdy končí slunný den...(věnována...někomu, koho jsem potkala už dávno, ale teprve teď jsme si podívali do očí...:))

............