"lásku"....?!

Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)

...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)

Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...

Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

...

některé procesy neuvěřitelně bolí - nebudu se ptát proč nebo za co jsem si to zasloužila, ale jenom poděkuju dvěma uším, o kterých vím, že mě vždycky vyslechnou...

.................

Mít a nemít... Ztrácet a přitom nikdy nezískat...

Poslední sbohem, než se k sobě otočíme zády. Poslední vzpomínka na dotek čokolády... 4.5.2006

Básníčka vznikla jako reakce na jiné dílko, je to trochu jiný pohled.. doufám, že se bude líbit. (trochu jsem ji upravila .. )

Láska po 13-ti letech (moje prvotina)

Asi to nemá vyšší uměleckou hodnotu...jenže je to realita

To bylo moje mírně feministické období...:o))

... jen mě to tak napadlo, když jsem seděla ve škole a přemýšlela o životě /jako vždycky/... Je to jaký to je...

Hořkosladce zamilovaná... Kdo mi to jen řekl.. ?

Tohle snad ani není báseň..rým dost pokulhává, vím. Je to jen proud myšlenek, které by možná měly patřit jinam. Jen takový pokus o vyjádření hořkosti setkání dvou lidí, kteří znají jeden druhého jako svůj život a najednou jakoby se neznali..a možná, že opravdu neznali