Překvapivě jsem nalezl starší básničku, kterou sem dávám až teď.. Tak schválně,..

pomíjivost lehkosti.... deštivé dny, zachumlané ve svetru... a vůně horké čokolády...

jooo padat...není nejkrásnější pocit

Lob der Thränen. Franzi, zemřel jsi tak mlád. Zas jedna jako za starých časů. Pathos a omáčka. Výborné pochutnání. Dobrou chuť.

"Co dokáže čaj?"

Dopředu - dozadu..Stop&Go..:-)

potrebovala jsem se vypsat ...

Pro celej svět jedno velký objetí... Za to jak daleko teď máme do dětí...

***

/sbohem minulosti, která mně tak neodbytně pronásleduješ na každém kroku/. Troška zimní deprese z roku 2005/2006

královna zhuleného času, dá si snídani a může jet

víme že je, víme, že je v nás, jen ji někdy tak těžce hledáme...

Nevím, jestli je to zrovna o životě, ale vzpomínání k životu patří, ne?

- Slečno, a vy se opravdu domníváte, že vaše poezie dokáže někomu něco dát? - Zajisté. - A stále si myslíte, že vaše díla dávají smysl? - Ovšemže. - Slečno, vy jste ale nanynka, viďte.

... tuhle básničku mám rád ... je v ní od všeho něco ... láska ... smutek ... zklamání ... naděje ... i kapka humoru ...

Po každém dešti stoupá z lesů pára...