V tak trochu melancholické náladě jsem si pobrukoval Žalmanovu píseň "Dej na hrob můj barevný šál" a náhle mne napadly tyhle verše...

nebo nějak tak

... já nemám nic co bych ti dal ...

?

a všechno jsi sliboval, i to, že věříš

Vzpomínky na Lásku jsou vždycky krásné, třebaže občas i smutné, když květ touhy jen tak planě vykvetl a člověk nikdy nepoznal sladkost jeho šťavnatých plodů...

...už zase jedna rádobyalegorie...

v myšlenkách

hm ... tak něco málo opraveno ... šup sem s připomínkama

///

Tohle si chystám do poetického workshopu na saspi, jehož inspirátorkou byla endless! Vlastně jsem to původně už měl jako komentář u jiného dílka, tedy dva komenty, co jsem upravil a spojil v jeden...Šat ušitý ze štičích šupin a tři tečky mají být dle zadání součástí soutěžního dílka! Tak to vymyslela právě endless, stejně jako tady v poslední soutěži jiná autorka... Nechal jsem se tam inspirovat amazonit i několika dalšími...Amazonit je vlastně můj horký favorit na vítězství, já se zúčastňuji spíše pro legraci a abych netrhal partu...;o) Je to jako ta klavírní klání na hudebních večírcích o nichž jsem četl v knize o Bethovenovi! Byl dán základní hudební motiv a Mistři jej sami rozvíjeli... Takže se zkuste vžít do duše zamilovaného vodníka...

Na prahu nového roku přeji všem, aby nesmírná Láska, ta pravá a jediná, která je bez váhání schopna všech obětí, vstoupila do jejich života a provázela je v dobrém i zlém. A aby našla trvalý domov v obou milujících srdcích!

"A ty někoho máš?" "Ne, ale o někom sním."

Opět jedna ze starších....Je to doznání dívce, která ho nikdy nečetla a nikdy číst nebude. Trefnější by bylo napsat smutné doznání. E

váhám, váhám, dát to jsem? zdá se mi to? je to sen? … prosím, buďte shovívaví ...

hodně pro mě znamená

Život se opatrně plíží dál a smotává svět do spirál... Pro Absolutera, 7.2.2006