Z krásných pocitů píší se se básně nejkrásněji..

...jenom jednou...

Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..

nejtišší jsou ty okamžiky, kdy za nás někdo dýchá

............

padají vločky...je mi chladno...vracejí se mi vzpomínky na malé velké chvíle, které se už nebudou nikdy...opakovat...*

pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))

a zavzpomínáme na staré časy!:)

tě mám

Někdy o sobě lidem vyprávím zvláštními způsoby...tak anonymně...ale přesto zůstávám svá...i když ten druhý musí vyvinou trošku větší úsilí...aby se ve mně naučil číst...aby pochopil...;)

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

s úsměvem

láska-neláska?

starší... ale má srdeční záležitost :) + foto vlastní výroby :)

Kam nás dovede naše náhodné setkání?...momentální pocity...

.................