Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

oni, dva.

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

další dveře odemčeny...

vím, že je to trošičku....jak bych řekla, uvidíte sami, ale jde o to něco v tom vyjádřit...pokusit se...vím, jsem marný pokušitel a zkoušitel...:)

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

zkuste si představit..... cokoli :)

Věnováno...

přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)

vím, že umělecká úroveň asi není nic moc... ale je to po delší době zase něco málo spontánního :)...

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

jedna starší srdeční šuplíková záležitost...láska je rakovina...-všechny rádoby chemoterapie jsou zbytečný...*

to nám to ale pěkně začíná...

i když není zas až tak svatý... :)... ale "dnes už to nebolí" :)