|
báseň v modrých barvách pro moji múzu...
|
|
o ztracené iluzi... o potřebě tkaniček v našem životě... o zbytečném strachu z odmítnutí
|
|
Honzince Lentilkové
|
|
nebo z něho?
|
|
grc prc
|
|
Další nenáročná žertovná báseň, která vás má pobavit...
|
|
realita, slovo co naději bere
|
|
Přišel čas, osvobodit se (mě…) snad, že to nebylo napsáno v „MY“
|
|
Občas neškodí pokusit se vžít do pocitů druhé strany...
|
|
...
|
|
První dámě jedné maloměstské hospůdky
|
|
Polibek mnoho nežádá si,
stačí, když dva se milují,
chuť objevit svět slastné krásy
a něžně žádostivé rty!
|
|
Připíjím-tak na nás? Na nový začátek...
|
|
Dej mi čas, nejsem splachovací... a verše potím s největší námahou.
Přesto na tebe pořád myslím...
|
|
Bolavý zub zesnul tiše,
tuzemákem zpit,
plaším múzy z jejich skrýše,
píšu tenhle Hit.
Komu po chuti snad není,
co jsem napsal sem,
ať má, prosím, pochopení!
(Byl jsem pod vlivem...)
|