|
Ehm,tak teda...zase je to to samý...:-D není to nic extra,ale přesto pls pište komenty a hodnoťte...;-)
|
|
V tichu noci spolu rozmlouvá moje Já a moje já ...chodí k sobě na rady...ale to je jedno ...Já kecá do života, i když se ho to malé já neptá ...prostě z nutnosti ...chránit, bránit, radit ...
|
|
Poslední sbohem, než se k sobě otočíme zády. Poslední vzpomínka na dotek čokolády... 4.5.2006
|
|
Věci známí, jsou tak cizí....
|
|
Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*
|
|
***
|
|
... jen mě to tak napadlo, když jsem seděla ve škole a přemýšlela o životě /jako vždycky/... Je to jaký to je...
|
|
tak a nejinak.
|
|
Drobné ohlednutí zpět.
E
|
|
tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?
|
|
(I.N.) báseň je trošku staršího data (ale ne zase moc)...
Věnováno tomu, který si ve virtuálním světě říká Sleeper, ale také všem těm, kteří nemohou - či nechtějí - přejít od slov k činům!
|