|
nemusíme být spolu - teď, když… vnímáme svý vnímání - dnes
|
|
včera mi napsala žena, dávná blízká... ukázala mi, jak může být člověk člověčím... a já se za své "kdysi" zastyděl...
Ještě se musím moc učit, Moniko! Děkuju za Tvé člověčenství!!!
|
|
nehledejto v tom umění, je v tom jenom úleva...
|
|
Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...
|
|
Taková, něčím jiná báseň, napsána do malého bločku při sledování filmu, respektive reklam. Ale to jí na upřímnosti neubírá. Teda, snad ne.
|
|
věci co se neříkaj .... se píšou
|
|
báseň
|
|
nevím kdo přijde, ani co nastane...
|