|
Já po servrech jsem bloumal,
v duši své smutek měl,
rozličná dílka zkoumal,
co dělat nevěděl...
Až náhle, jak blesk z nebe,
Tvou báseň četl jsem,
a vzpomněl jsem na Tebe,
pár veršů napsal jsem...
|
|
Skvělá autorka z literu a i jinak bezva človíček, mne svou nádhernou básničkou " Do pohádky" inspirovala k tomuhle bláznivému úletu...
|
|
Tuhle jsem si kdysi uložil do deníčku a omylem jsem si zablokoval komentíky. Odblokovat to nešlo a mazat jsem to nechtěl kvůli slušnému zástupu čtenářů, z nichž mnozí už tu ani nejsou...Tak to znovu vkládám teď jako hlavní dílko.
|
|
Tohle je můj víc jak čtvrt století starý hříšek! Jsem zvědav, co vy na to!
|
|
Na saspi a literu znám jednu prima autorku, se kterou se občas rádi škádlíme! /Vlastně je jich takových víc, co nezkazí legraci.../ Nedávno mi napsala do komentu rozvernou básničku na téma, jak jí taji pod rukama atp. s poznámkou, že jí trochu "Haraší!" Tohle je trochu upravená odpověď...
|
|
Jen takové drobné snění...
|
|
Podivné jsou cesty inspirace! Louskám si tu úvodní díl "Písně ohně a ledu" (Hru o trůny) a tu mi má Músa náhle přihrála tenhle text, který se snad dá i zpívat...
|
|
Motto:
Láska je větší než příval slov! O lásce se nediskutuje, láska je!
|
|
Láska je naše slunko zlaté,
které nám září na cestu
a v Tobě, děvče boubelaté,
snad nalézám svou nevěstu...
|
|
bude to radost
|
|
V tak trochu melancholické náladě jsem si pobrukoval Žalmanovu píseň "Dej na hrob můj barevný šál" a náhle mne napadly tyhle verše...
|
|
A něžná provokatérka jistě pochopí!
|
|
A tohle zas vzniklo, když jsem četl báseň s poetickým a výstižným jménem "Krásná"od jiné skvělé autorky z literu, skrývající se pod nickem "lampička!" Jak málo stačí k inspiraci!...
|
|
To všechno a ještě mnohem víc chci pro Tebe být, ó Lásko má!
|
|
Nejlepším lékem na splín je Láska...
Mé dílko jen připomíná čas,
kdy venku tepleji je zas
a pranic nám už nebrání
vyslyšet touhy volání!
|
|
však dnes ne ještě...
|
|
Takový malý romantický úlet,
co dopřála mi fantazie má,
ač někdy duch by nejraději ulét
tam, kde již srdce nic necítívá...
|
|
Mám báječnou a velice půvabnou kamarádku, takové milé sluníčko s nádhernýma očima, jejichž svádivému pohledu prostě nikdo neodolá! Kdo do nich pohlédne, ten je ztracen! Takže tahle báseň patří Tobě, kočičko!
|
|
Villonská balada na slova: loutna*láska* píseň*krev*noc.
Tato forma užívá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, ve třech strofách o 7-12 verších a v dozpěvu neboli poslání (nejčastěji čtyř- až pětiveršového).
Refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých strof a poslání. Tedy např. ababbcbC, ababbcbC, ababbcbC, acaC. (Přičemž C je opakující se refrén). Nebo abbaaccA, abbaaccA, abbaaccA, abbA. (A je refrén).
|
|
Na chvilku se roztrhly mraky a osamělá hvězdička mne svým svitem inspirovala k tomuhle romantickému poblouznění...
|