Když je mi nejhůř, obracím se k modlitbě.

Spíš píseň než báseň, alespoň formou. A spíš o větším množství takových pokrytců.

„Quomodo cecidisti de caelo Lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes" - „Jak jsi spadl z nebe, Jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy!” Zrada nejmilovanějšího nejvíc bolí...a křivda srdce zatvrdí. Navěky věkův...

Vítr působí osvobodivě,tedy alespoň na mne a Duch svatý se projevuje jako lehký vánek...

Stále Vracející se vnitřní konfrontace... psáno před třemi lety...

..že by pro nadcházející okamžiky k zamyšlení...? ;-)

Něco k zamyšlení

přání jedné tajemné noci...