severni vítr je někdy fajn...

Kolik staletí v kronikách očí našich rodů
příběh který prožíváme při světle svíček se předává

jejich plamínky s jiskrami dívčích očí se misí
když muž stakatem srdce serenádu bubnů rozehrává
jen polibků doteky smí přehlušit jí

Pojď a buď krásnou v očích mých
Já na stráži, od teď až na věky zde budu stát
Jen ruku v ústrety mým dlaním nabídni

Protože Ty jsi autorem příběhu našeho
v kapitole této knihy Duhové

Vlásky dnes jakož i dne předešlého,
já hladím s pocitem štěstí, jehož Tys příčinou

princezno ze severu...