Bouře

Obloha si přikryla tvář mraky,
z jejich rozšklebených úst
kanou hustě sliny deště
a rozeklané jazyky blesků
olizují střechy a chodníky města.
Bouře křičí hromem,
odráží se od okolních domů,
zní jako koktání opilce
nad ránem po dlouhé pitce.
Divoce se valí městem,
ze kterého se snaží olízat špínu,
vypláchnout prach z jeho záhybů,
omýt slzy děvek, splašky a krev.
Její voda teče ulicemi města,
Odnáší sebou probdělé noci,
rána plná smutku i prospané dny.
Po ní vzduch lze znovu dýchat,
Vymyté rány noci méně bolí,
Město se z ní probouzí očištěné,
znovu narozené ze své špíny.