NEbude nebe?

.
Jsem to já
…jsem nebe

A kolem a na prstech vzdechy
…a kostička nelásky, co zřejmě zebe
Neptej se
„mě i tebe“

Zateměno a mezi žaluziemi
Je chycená ta vzdychající láska,
co věděla, že nebude žít v nebi
- pozemšťanka
-podel a podle srdce

Brečela bych,
Ale myšlenky by se mi mohly smát
…“zůstanem navždycky všední
…a tys mě měl i střípek věčnosti rád“

Hm…
V posteli zůstala jsem jako poslední
…a možná i sama
Strčit jen svoji řasu pod poštář
…chtěl bys, abych si něco mohla přát

…jenže já…
…já

..v ruce už jen cituprázdný snář
S tvojí vůní a dotekem

Fuj!

Vím,
Že se jednou úplně celý beze strachu odevzdáš…

A vím,
Že jsi za stíny ani před budoucností
Nikdy nebyl můj

a přesto vím jen
...

"stůj!"
.