(autorka: Lizzzie)
NEbude nebe?
.
Jsem to já
…jsem nebe
A kolem a na prstech vzdechy
…a kostička nelásky, co zřejmě zebe
Neptej se
„mě i tebe“
Zateměno a mezi žaluziemi
Je chycená ta vzdychající láska,
co věděla, že nebude žít v nebi
- pozemšťanka
-podel a podle srdce
Brečela bych,
Ale myšlenky by se mi mohly smát
…“zůstanem navždycky všední
…a tys mě měl i střípek věčnosti rád“
Hm…
V posteli zůstala jsem jako poslední
…a možná i sama
Strčit jen svoji řasu pod poštář
…chtěl bys, abych si něco mohla přát
…jenže já…
…já
..v ruce už jen cituprázdný snář
S tvojí vůní a dotekem
Fuj!
Vím,
Že se jednou úplně celý beze strachu odevzdáš…
A vím,
Že jsi za stíny ani před budoucností
Nikdy nebyl můj
a přesto vím jen
...
"stůj!"
.