Z nebe zebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí? Ne, to nepoznávám už..
Vlčí vití, noční křik,
Hlasy lidí, nesprávný zvyk.
Zlost, úzkost, stesk a žal?
Hryzavá otázka: Vráti se, či nadobro se mě vzdal?
Tak jako slza stéká po líci,
Chci i já téct.
Závidím orlům, pánům spícím,
Že se můžou volně vznést..
A uletět.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí?
Či vědomí o nevědomí?
Básníkův žal, jak pramen řeky teče.
Bublavý, hluboký a dlouhý..
Do dálky chci na té řece plout, coby jiskra.. Záblesk Naděje.
V černém moři Poznání světa se ocitnout a najít Lásku. Vzpomínku na ni a poznat..
Zahynout v sladkém Zapomnění.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Co? To nepoznám už.
Krkavci slétli se nad mršinou,
Pak temný mrak zahalil duši mou..
Tak prohnilou, tak černou.
Z lesů už neslyším žalostný křik,
Jen vítr pohrává si s listím.
Už nezní dávných bojů ryk,
Po světle v tunelu se pídím.
Vrána k vráně sedla, svítí slunce krvavé.
Kochá se ve své kráse, v řece mlhou zastřené.
Z nebe Země, vítr, vzduch i kouř.
Co to bylo? Svědomí?! Ne, to netrápí mě už..
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí? Ne, to nepoznávám už..
Vlčí vití, noční křik,
Hlasy lidí, nesprávný zvyk.
Zlost, úzkost, stesk a žal?
Hryzavá otázka: Vráti se, či nadobro se mě vzdal?
Tak jako slza stéká po líci,
Chci i já téct.
Závidím orlům, pánům spícím,
Že se můžou volně vznést..
A uletět.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí?
Či vědomí o nevědomí?
Básníkův žal, jak pramen řeky teče.
Bublavý, hluboký a dlouhý..
Do dálky chci na té řece plout, coby jiskra.. Záblesk Naděje.
V černém moři Poznání světa se ocitnout a najít Lásku. Vzpomínku na ni a poznat..
Zahynout v sladkém Zapomnění.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Co? To nepoznám už.
Krkavci slétli se nad mršinou,
Pak temný mrak zahalil duši mou..
Tak prohnilou, tak černou.
Z lesů už neslyším žalostný křik,
Jen vítr pohrává si s listím.
Už nezní dávných bojů ryk,
Po světle v tunelu se pídím.
Vrána k vráně sedla, svítí slunce krvavé.
Kochá se ve své kráse, v řece mlhou zastřené.
Z nebe Země, vítr, vzduch i kouř.
Co to bylo? Svědomí?! Ne, to netrápí mě už..
Ze sbírky: Noční Louka
25.01.2011 21:42
Krásná kombinace slov, příběhu a pocitů. Skvěle zvolené téma a úžasná báseň.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.