 15.09.2010 4 1664(10) 0 |
Z nebe zebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí? Ne, to nepoznávám už..
Vlčí vití, noční křik,
Hlasy lidí, nesprávný zvyk.
Zlost, úzkost, stesk a žal?
Hryzavá otázka: Vráti se, či nadobro se mě vzdal?
Tak jako slza stéká po líci,
Chci i já téct.
Závidím orlům, pánům spícím,
Že se můžou volně vznést..
A uletět.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí?
Či vědomí o nevědomí?
Básníkův žal, jak pramen řeky teče.
Bublavý, hluboký a dlouhý..
Do dálky chci na té řece plout, coby jiskra.. Záblesk Naděje.
V černém moři Poznání světa se ocitnout a najít Lásku. Vzpomínku na ni a poznat..
Zahynout v sladkém Zapomnění.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Co? To nepoznám už.
Krkavci slétli se nad mršinou,
Pak temný mrak zahalil duši mou..
Tak prohnilou, tak černou.
Z lesů už neslyším žalostný křik,
Jen vítr pohrává si s listím.
Už nezní dávných bojů ryk,
Po světle v tunelu se pídím.
Vrána k vráně sedla, svítí slunce krvavé.
Kochá se ve své kráse, v řece mlhou zastřené.
Z nebe Země, vítr, vzduch i kouř.
Co to bylo? Svědomí?! Ne, to netrápí mě už..
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí? Ne, to nepoznávám už..
Vlčí vití, noční křik,
Hlasy lidí, nesprávný zvyk.
Zlost, úzkost, stesk a žal?
Hryzavá otázka: Vráti se, či nadobro se mě vzdal?
Tak jako slza stéká po líci,
Chci i já téct.
Závidím orlům, pánům spícím,
Že se můžou volně vznést..
A uletět.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí?
Či vědomí o nevědomí?
Básníkův žal, jak pramen řeky teče.
Bublavý, hluboký a dlouhý..
Do dálky chci na té řece plout, coby jiskra.. Záblesk Naděje.
V černém moři Poznání světa se ocitnout a najít Lásku. Vzpomínku na ni a poznat..
Zahynout v sladkém Zapomnění.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Co? To nepoznám už.
Krkavci slétli se nad mršinou,
Pak temný mrak zahalil duši mou..
Tak prohnilou, tak černou.
Z lesů už neslyším žalostný křik,
Jen vítr pohrává si s listím.
Už nezní dávných bojů ryk,
Po světle v tunelu se pídím.
Vrána k vráně sedla, svítí slunce krvavé.
Kochá se ve své kráse, v řece mlhou zastřené.
Z nebe Země, vítr, vzduch i kouř.
Co to bylo? Svědomí?! Ne, to netrápí mě už..
Ze sbírky: Noční Louka
25.01.2011 - 21:42Krásná kombinace slov, příběhu a pocitů. Skvěle zvolené téma a úžasná báseň.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Z Nebe : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sen
Předchozí dílo autora : Enchantress
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
