 15.09.2010 4 1395(10) 0 |
Z nebe zebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí? Ne, to nepoznávám už..
Vlčí vití, noční křik,
Hlasy lidí, nesprávný zvyk.
Zlost, úzkost, stesk a žal?
Hryzavá otázka: Vráti se, či nadobro se mě vzdal?
Tak jako slza stéká po líci,
Chci i já téct.
Závidím orlům, pánům spícím,
Že se můžou volně vznést..
A uletět.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí?
Či vědomí o nevědomí?
Básníkův žal, jak pramen řeky teče.
Bublavý, hluboký a dlouhý..
Do dálky chci na té řece plout, coby jiskra.. Záblesk Naděje.
V černém moři Poznání světa se ocitnout a najít Lásku. Vzpomínku na ni a poznat..
Zahynout v sladkém Zapomnění.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Co? To nepoznám už.
Krkavci slétli se nad mršinou,
Pak temný mrak zahalil duši mou..
Tak prohnilou, tak černou.
Z lesů už neslyším žalostný křik,
Jen vítr pohrává si s listím.
Už nezní dávných bojů ryk,
Po světle v tunelu se pídím.
Vrána k vráně sedla, svítí slunce krvavé.
Kochá se ve své kráse, v řece mlhou zastřené.
Z nebe Země, vítr, vzduch i kouř.
Co to bylo? Svědomí?! Ne, to netrápí mě už..
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí? Ne, to nepoznávám už..
Vlčí vití, noční křik,
Hlasy lidí, nesprávný zvyk.
Zlost, úzkost, stesk a žal?
Hryzavá otázka: Vráti se, či nadobro se mě vzdal?
Tak jako slza stéká po líci,
Chci i já téct.
Závidím orlům, pánům spícím,
Že se můžou volně vznést..
A uletět.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí?
Či vědomí o nevědomí?
Básníkův žal, jak pramen řeky teče.
Bublavý, hluboký a dlouhý..
Do dálky chci na té řece plout, coby jiskra.. Záblesk Naděje.
V černém moři Poznání světa se ocitnout a najít Lásku. Vzpomínku na ni a poznat..
Zahynout v sladkém Zapomnění.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Co? To nepoznám už.
Krkavci slétli se nad mršinou,
Pak temný mrak zahalil duši mou..
Tak prohnilou, tak černou.
Z lesů už neslyším žalostný křik,
Jen vítr pohrává si s listím.
Už nezní dávných bojů ryk,
Po světle v tunelu se pídím.
Vrána k vráně sedla, svítí slunce krvavé.
Kochá se ve své kráse, v řece mlhou zastřené.
Z nebe Země, vítr, vzduch i kouř.
Co to bylo? Svědomí?! Ne, to netrápí mě už..
Ze sbírky: Noční Louka
25.01.2011 - 21:42Krásná kombinace slov, příběhu a pocitů. Skvěle zvolené téma a úžasná báseň.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Z Nebe : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sen
Předchozí dílo autora : Enchantress
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Noira [16], Mins [16], TualKraplak [15], jannulka8 [14], Hellhor [13], Oxfethriel [13], Lisbeth S. [13], silver_fox [12], Tereza Vlašánková [10]» řekli o sobě
Singularis řekla o Severak :Programátor, obdivovatel veřejné dopravy. Mívá (pro mě) krásné, zajímavé a netradiční nápady. Nebojí se experimentů, občas vystavuje i záměrně nedopsaná díla. Dobře se mi čte.
