 15.09.2010 4 1504(10) 0 |
Z nebe zebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí? Ne, to nepoznávám už..
Vlčí vití, noční křik,
Hlasy lidí, nesprávný zvyk.
Zlost, úzkost, stesk a žal?
Hryzavá otázka: Vráti se, či nadobro se mě vzdal?
Tak jako slza stéká po líci,
Chci i já téct.
Závidím orlům, pánům spícím,
Že se můžou volně vznést..
A uletět.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí?
Či vědomí o nevědomí?
Básníkův žal, jak pramen řeky teče.
Bublavý, hluboký a dlouhý..
Do dálky chci na té řece plout, coby jiskra.. Záblesk Naděje.
V černém moři Poznání světa se ocitnout a najít Lásku. Vzpomínku na ni a poznat..
Zahynout v sladkém Zapomnění.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Co? To nepoznám už.
Krkavci slétli se nad mršinou,
Pak temný mrak zahalil duši mou..
Tak prohnilou, tak černou.
Z lesů už neslyším žalostný křik,
Jen vítr pohrává si s listím.
Už nezní dávných bojů ryk,
Po světle v tunelu se pídím.
Vrána k vráně sedla, svítí slunce krvavé.
Kochá se ve své kráse, v řece mlhou zastřené.
Z nebe Země, vítr, vzduch i kouř.
Co to bylo? Svědomí?! Ne, to netrápí mě už..
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí? Ne, to nepoznávám už..
Vlčí vití, noční křik,
Hlasy lidí, nesprávný zvyk.
Zlost, úzkost, stesk a žal?
Hryzavá otázka: Vráti se, či nadobro se mě vzdal?
Tak jako slza stéká po líci,
Chci i já téct.
Závidím orlům, pánům spícím,
Že se můžou volně vznést..
A uletět.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Snad Svědomí?
Či vědomí o nevědomí?
Básníkův žal, jak pramen řeky teče.
Bublavý, hluboký a dlouhý..
Do dálky chci na té řece plout, coby jiskra.. Záblesk Naděje.
V černém moři Poznání světa se ocitnout a najít Lásku. Vzpomínku na ni a poznat..
Zahynout v sladkém Zapomnění.
Z nebe Země, vítr, vzduch a kouř.
Něco hlo se ve mně. Co? To nepoznám už.
Krkavci slétli se nad mršinou,
Pak temný mrak zahalil duši mou..
Tak prohnilou, tak černou.
Z lesů už neslyším žalostný křik,
Jen vítr pohrává si s listím.
Už nezní dávných bojů ryk,
Po světle v tunelu se pídím.
Vrána k vráně sedla, svítí slunce krvavé.
Kochá se ve své kráse, v řece mlhou zastřené.
Z nebe Země, vítr, vzduch i kouř.
Co to bylo? Svědomí?! Ne, to netrápí mě už..
Ze sbírky: Noční Louka
25.01.2011 - 21:42Krásná kombinace slov, příběhu a pocitů. Skvěle zvolené téma a úžasná báseň.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Z Nebe : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sen
Předchozí dílo autora : Enchantress
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Uriziler [17], Honza [17], Roger [17], lidus [17], Jakub pěch [15], magdalenka [15], dollyk [14], M&J [13], Richard9876 [13], S.P [12], Maryje [8], erzebeta [8], Govrid [7], general Buttnacked [7], Roman Bernatský [4], kristine [2], fbruxes [1]» řekli o sobě
Sucháč řekl o Umouněnka :Prostě Vivi, ta od sazí, duší Blázen, člověk, který má takovou představivost, jakou jí v tak ranném věku, ve kterém je, může závidět prakticky kdokoli...fantastické hrátky se slovy v jakékoli formě jí už dávno katapultovaly mezi elitu...jsem rád, že Tě znám... :-)
