já sem sice ženská a některý mý dílka jsou lehce feministický //coož jste zatím vy neměli šanci poznat =P//, ale prostě jsem se na to pokusial podívat z tý druhý stránky...z tý chlapský

vykřik, vylití sebenenávisti...

O jednom večeru, pocitech, o Tobě a o tom, že jsem to zase zkazila...Ale já prostě jinak hrát neumím.

s úsměvem

Znáte onu větu "mám tě hrozně moc rád/a, ale zůstaneme jenom kamarádi"? Já rozhodně ano, a to dost bolestně. Tahle báseň je o tom pocitu - a jakési třinácté komnatě, kterou otevírá...

...

..největší nával melancholie.. v tááákhle velké injekční stříkačce..

Řek jsem tak si běž a ty jsi šla...

...

protože prostě tak jest =) a můžem se stokrát přidávat na fejsbuku do skupin "schopnost žen zamilovat se do kreténů je neuvěřitelná" psát na školní lavice, že chlapi jsou svině a chodit zapíjet na žal nad našima přešlapa ve vztazích na dámský jízdy...

Říkal jsi, že láska je nevidomá. Tak buďme jenom příležitostní milenci...

Pocitovka... A hnus... Občas to musí ven... Když se sen stává skutečností... Zbytečnou...

Utrpení a sláva žen

*****

záříš na mé obloze

Poslední sbohem, než se k sobě otočíme zády. Poslední vzpomínka na dotek čokolády... 4.5.2006

takový obyčejný svět ...

a proč je to on, kdo mě nechce? smutné...