Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Jojo, to jsem si tak dlouho preparovala ve wordu, až je z toho takovéhle cosi... A proč? Vyčítat někomu osamělost je podle mě hloupé, především však, když o jejím důvodu vědí méně, než je zdrávo pro její zhodnocení...

Záznamy, které už nejspíš nikdy nedopíšu. Není to jedna báseň, proto jsem se nesnažila o formální sjednocení. Je to jeden příběh. Dopadl jinak.

Svět je plný lidí, kteří hledají pravého Boha v kamenných chrámech, nazývajíc jej různými jmény a netušíc, že On se nedá spoutat a zavřít do stísněných prostor katedrál! Že je všude kolem nás a kdo jej skutečně hledá, nalezne jej bezpečně jen na tom jednom jediném místě...

zase jen taková posmutnělá nálada

Další ze série noční poezie

Kraťoučká, myslím, že stačí :)

modrotisk

...