... o lodích, majácích a tak ...

Popustím uzdu fantazii, ač trochu pravdy v tom je snad, že i pro obdiv Tvůj rád žiji a zkouším tu své verše psát! Někdy chtěl bych mít to, co nemám, co nesmím, nemohu si brát! Patří ty verše více ženám či jedné? Kdo ví? Možná, snad... /Pevně doufám, že už jsem to sem nedal pod jiným názvem.Ale na literu to mám až od ledna, tak snad ne.../

Takže... já sem tak odvážná a statečná :)) je... to... asi tak jakože nějaká první část... a pokud budete hodní, tak napíšu i druhou a klidně i třetí... :))

..věnováno..kamarádovi... a ještě jednomu člověku... je to zmatený, slátanina...až fuj..ale zmatek je věc přirozená

...

Někdo byl v jeho mysli, a i když nic neříkal, samotná jeho přítomnost stačila, aby chlapce úplně rozhodil.

moje vize anarchie prosim o slovní hodnocení....

... a co byste si přáli vy? ...

...nikdy nikdo nepochopí nic...a zae se uzavírám někam kam bych nechtěla..ale ono to jinak nejde...vím, že to jinak nejde...

Věnována člověku, o kterým málokdo ví, jakej je :)

Původně to měla být smutná báseň, ale pak jsem zaslechl jednu písničku a všechno bylo jinak. Refrén té písničky jsem použil na konec....prostě mi tam tak nějak pasoval.....tak snad mi to odpustíte. E

když měsíc ukáže svou moc....

Aneb když je mi smutno... :-(

..mini myšlenka..:-)

......tahle už je psaná dávno .....

tohle je... starý... a špatný... a já se stydím... ae... máš pravdu, měla bych to zkusit... aspoň trochu... děkuju. *

poslepu