- - -

Napsáno v březnu a je zde vidět posun s předchozí básní.

Numquam sero est... aneb nikdy není pozdě... Jen tak... z pocitu... (případné dotazy do pište do komentů... a vůbec veškerý připomínky:) )

Napsáno v lednu, kdy jsem pro něj láskou hořela.

Původně byla v deníku, ale na dobrou radu jsem ji dala sem. Trošku paranoidně zoufalá básnička a vlastnoručně spáchané foto...

Takže rozhodl jsem se sem dát pokračování této povídky... Většina z vás si asi první díl nepamatuje, ale třeba si ho přečtete znova :)... A protože jste si minule stěžovali, že to je krátké, máte tu hned dva díly najednou ^_^

Stačí jen nasát ranní vzduch a nechat ho procházet celou svou bytostí.

...jenže stejně neumim dokonale malovat...

...nevím, co napsat ....

Obejmi mě, prosím!

pocitová.

bez ní by nebylo doma...*...

Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

Kapitola 7 ...tak a končí zásoba hotových kapitol, další už záleží jen na tom, jak moc se mi bude nebo nebude chtít psát...