pro príma den..

..Trápí mě pět ranních probuzení v týdnu...čekací doba na dny, které mě neskutečně naplňují štěstím a láskou..každý na něco čeká a musí se prát pro to, by mu bylo přáno :-)

to k tomu patří. Po speedu to lidem zůstává, při přívalech endorfinů. Prej.

nic a všechno. Tak jako vždycky a tak, jak to mám ve zvyku. Rubrika naprosto neschodná s pointou, která vlastně neexistuje. haha.

Je to jen výplod mé choré mysli

Něco jako báseň

když se jí díváš (v představách) do očí..

Cesty od přítele, k příteli..miluji krajinu, jež míjím - jednou být na jednom z těch míst které vidíte prvně, naposledy, zapíše se do duše..

tak po dlouhé době něco přidávám. Trošku kratší, ale aspoň něco :)

„Quomodo cecidisti de caelo Lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes" - „Jak jsi spadl z nebe, Jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy!” Zrada nejmilovanějšího nejvíc bolí...a křivda srdce zatvrdí. Navěky věkův...

Taková lehká inspirace "Pavanou za mrtvou infantku" Maurice Ravela.