Motto: Love? No, I prefer vodka.

Stalo se vám, že jste s někým někde byli a zažili to samé a každý si to pamatoval úplně jinak?

Jsou to pouhé výstřelky bez jasné souvislosti. I když tématika je zcela stejná. Není to současné ale stále a jistě vyjadřují mé pochybnosti. Chci se podělit o pár myšlenek. A také to publikuji kvůli formě, která mi vyhovuje. Chci také upozornit, že tečkou ta slova nikdy nekončí. Díky.

zas takovej experiment :D

Trochu dost přeslazená písnička. A jako báseň celkem nerytmická. Ale musel jsem si ji napsat. Nedávno mi po jednom rozhovoru došlo, jak neskutečné mám štěstí, že mě přes moji lenost, sobeckost, neschopnost, nespolehlivost a nesvědomitost, nejkrásnější z múz, Euterpé, pořád ještě nezatratila. Nevím proč. Zaslouží si lepší zacházení. /rychlonahrávka v práci/

Půl já, půl Marie. Naše korespondence.

... otevírání dopisu od banky, myšlenky u zakázaných věcí, příchod jisté osoby ... Psána tužkou na obálku ...

Je mi naprosto jasné, že bude oříšek vyznat se v tomto filosofickém guláši, v budoucnu to zkusím ještě upravit, případně smazat.. :-)) Má otázka k diskuzi zní: Kdo z Vás někdy uvažoval nad tím, jaká je vazba mezi naší myslí a tělem (pasivními tělesnými pochody)? Jak lze tyto pochody ovlivňovat?

Některé okamžiky se nezapomenou, zůstávají ne snad v paměti, ale kdesi v člověku, v něm rozprostřené. Krátká vzpomínková věcička.

Na románu Zaslepenost a stereotypy již pravděpodobně nebudu dále pracovat, takže zveřejňuji osnovu zbytku příběhu.

Jsem/jsme. Na fotku mam copyright

jako obvykle bez ladu a skladu