Zase jedna smutná i když je ze života

V únoru mi navždy odešla, a já bych toho chtěl tolik říct. Jenže slova váznou na rtech.

Kdysi jsem stával mezi špagátama, čistý časy, všecho bylo jasný... Dnes už neoblíkám rukavice, teda do nedávna... škoda času, energie, písmen... včera

pár dnů bylo ticho, v hlavě, duši, v srdci. Dneska už ne...

Jedna slabší báseň, psaná tak trochu v jiném rozpoložení...a ráno byla pro mě "příjemným" překvapením...

Už si nestěžuji, už to krásné mám, ne na dítě se nevymlouvám, žena mi syna dala a mě můza políbila.

nemusíme být spolu - teď, když… vnímáme svý vnímání - dnes

Ze sbírky: "Andělské tváře" - To se mi zase jednou blbě usínalo...

Proto píšu klišé,to se krásně píše.

Báseň o nemoci,stojí za přečtení,asi nejopravdovější co sem kdy napsal.

Dá se říct, že tohle je napsané na ušmudlaný papírový kapesník, kterým tentokrát nebyl kapesník, ale můj mozek v pět hodin ráno....