Obdivná. Věnováno té, které jsem to osobně věnoval.

zajel jsem si pro čerstvé rohlíky a něco k nim, cestou krajem Vysočiny jsem si všiml momentu počínajícího dne..

pro jedinou tvář

Vůbec netuším, jak na to budete reagovat... Šla jsem v noci kolem kostela za velkolepé bouřky, sedla jsem si na obrubník a v dešti stvořila cosi ..

Opět takový návrat v čase...

Neumím rozdávat, tak už se přestaň snažit ...

slova

v tuhle hodinu bývám nejkreativnější

Nevím, zůstane nepochopena?

Nemohla jsem spát a nespavost stihla tohle vyprodukovat....