Tento text sice není už aktuální, alespoň co do stavu mého vnitřního světa, neboť jsem konečně našel smysl života a hodlám za ním jít, dokud nedosáhnu cíle, ale to mi alespoň ukázalo, že člověk nikdy nemá klesat na mysli, když se mu v životě nedaří. Každého totiž dřív nebo později zasáhne štěstí, touha. Vždy to chce jen svůj čas. Nejdůležitější ale je, že ten čas vždy nakonec přijde.

Upřímně? Ani mě to nebaví. Člověk si furt odmítá přiznat, jaká je troska. Fuj.

...foukal vítr.sorry, musím si to sem na chvíli odložit.

Opravdu jsem dlouho nemohla přijít na vhodný název, ale snad to není tak zlé... :)

Inspirováno písní One of Those Rivers kapely Dodgy...

zmatená..

jen trochu jinak

Uplně první povídka, kterou jsem za život dokončila. Je docela dlouhá, tak se mnou mějte trpělivost. Pokud se bude líbít, pokračování napíšu moc ráda.

Další šílenost bez příspěvku Múzy. Ten Vzkaz asi nečetla... Inspirováno tímhle: http://www.youtube.com/watch?v=Z6KKlRzvmZ0

Některé večery netřeba anotovat.