ve skutečnosti punk-rocková písnička s promilí v krvi

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

Už mi z tých karanténnych opatrení naozaj kvalitne šibe...

Jednou z něj bude velkej muž ....

blíží se podzim a víno začne povídat ...

Název jsem si bez dovolení vypůjčil od Jeana Giona. ...a nikdo neumřel. Aspoň ne doslova.

I muži mají své dny.

Snad příště

Téměř vážně míněná gnozeologická alegorie, vzniklá v půl páté ráno.

...

Každý má své limity, každý má své hranice. Každý byl jednou na hraně...

jedna jarní, veselá... :)