|
...tak ještě trocha podzimní melancholie...
|
|
Je Jitro Jitko. Já Jsem. Jsi?
|
|
Ještě někdo pochybuje? :)
|
|
:D To jsem vypotil ve škole, když si holky stěžovaly, že jsem jim nikdy nic pořádně nenapsal :D
|
|
občas neškodí dát si skleničku lásky a víry
|
|
opojnost lásky
|
|
Na chvilku se roztrhly mraky a osamělá hvězdička mne svým svitem inspirovala k tomuhle romantickému poblouznění...
|
|
když se láska ztrácí...
|
|
Asi to není tak úplně báseň. Nevadí.
|
|
...unavené
|
|
:)
|
|
Povídka lehce inspirovaná mými dojmy z díla Franze Kafky.
|
|
Sonet shakespearovský pro 3. kolo veršotepárny na zadaná slova: císař město náhoda řeka stvoření.
|
|
dýchám ráda.
|
|
Báseň inspirovaná francouzskou verzí jednoho krásného šansonu. U nás se na tu krásnou melodii zpívá významově zcela jiný text : Kam zmizel Tvůj dětský úsměv...I mé dílko je písňovým textem, ovšem na jinou melodii.
|
|
Jsem, čili existuji.
|
|
...po rocích odříkání a bezesných nocí jsem se odhodlal...
|
|
Včera jsem tu slavil 10 let na scéně, nikdo mi nepopřál. Byly to dobré časy, každopádně má kariéra se zde uchyluje ke konci, nemá to smysl, žádnej vydavatel mě neoslovil, tady máte jednu klasičtější, kterou jsem teď napsal ve vlaku. Plácejte se vzájemně po zádech. Chtěl jsem tu alespoň trošku udržovat underground, psal jsem sračky, když jsem byl na plech a naopak, ódy z hor. Atd. Ale to je vlastně jedno, co je komu po mně, je nás už sedm miliard.
|