„Jo, takže já tě musím bavit, abys pro mě něco udělal?“

Traktát

Už nějakou dobu nepíši zdaleka tak aktivně, jako tomu bylo dřív. Stalo se něco, že má múza odešla, ale nezmizela. A právě o ní je tento prozaický text. Něco jako zamyšlení se nad mojí vílou nebohou. :)

Tohle není báseň, jen jsem chtěla, aby to mělo nějakej tvar. (..zase myslíš na mou sebestřednost, viď? :) )

měl bych přestat...

Ráno se probudím a tyhle věty mě lítají hlavou. Tak jak se mě skládaly tak jsem je napsal.....Není to nějak upravované jak se to skládalo tak to tady je.

Stačí jedna věta a je konec světa.

První věta = myšlenka, co mi hlavou proběhne docela často... a vlastně na ní není kousek pravdy... Řečena z recese a ostatní na to navazuje. Asi.