vrcholky poloholky

Jen tak

Nikdy se v těch pocitech nevyznám. Neuspořádám. A nemám ráda chaos. City jsou zvláštní. Dělají si s námi, co chtějí. Je jedno, jak moc je člověk inteligentní. Je jedno, co všechno v životě dokázal. Je jedno, jestli uklízíš podlahu, nebo sedíš na nejlepší židli v kanclu a cinkaj ti peníze na účtě. Láska paralyzuje stejně. Ochromí tě pocity. Hezký a pak přijdou ty špatný. Je to jak extáze. Je to závislost. Je to vůně, kdy druhýho obejmeš. Je jedno co víš. Některý lidi neumíme nechat jít. Kdo ví, proč. Tohle co cítím, není strach, z toho, že ji ztatím. Neni to strach, ze bych snad mela ztratit sebe. Je to strach, že ztrácím něco, co jsem nikdy nedržela, ale každá moje buňka v těle věděla, že to hřeje.

..... Vánoce po roce hrajou ... akorát na nervy.... ať už jsou v háji... VOPRAVDU....

inspirováno povídkou I umřít se musí umět od Timelady, jedním filmem, který jsem neviděl, a písněmi Vladimíra Vysockého. Hudba je již objednána.

večerní shit o básni v básni a románu v románu. a jeho v ní.

přímky k sobě

Někdy se ptám, proč tam jsou takový názvy ulic. Ještě, že jezdím přes Bohdaleckou, tam si nic nevymyslíš.