O dvou lidech, opilci a ex opilci, co rádi mudrují nad svým údělem.. (Omluvte prosím vulgaritu, ale byla nutná)

***

***

***

***

***

***

Po bouřce

Znovu do Rokle

Ještě se to ani nerozjelo, tak mi to nevytýkejte prosím.... :-)

Experimentální fantasy román psaný s podporou umělé inteligence. Vamesa se s Vanesou a Eirou vydává na cestu do vzdáleného města, kde má najít to, co potřebuje ke splnění svého snu.

Chtěla bych se podělit o úvod do mé připravované knihy, kterou bych chtěla příštím rokem vydat. Je to kniha o opravdové krutosti, traumatickém dětství, postupném dospívání ve strachu a nejistotě co přijde další den. Je to kniha o tom, co může trauma z psychického i fyzického týrání v člověku zanechat až do dospělosti. Kniha o tom, jak systém, který má chránit selhal. Je to příběh o holce, která přežila nemožné. Je to příběh o mě. Budu vděčná každému, kdo si to přečte a dá mi zpětnou vazbu o tom, co by po tomhle úvodu od knihy čekal a jestli by v knize pokračoval dál. Napsat knihu byl vždy můj cíl a teď se pomalu začínám blížit ke konci. Zatím mi program ukazuje 300 stran, myslím si, že jich pár ještě určitě přibyde.

Na začátek je asi nutné zmínit, že píšu pro radost svojí a několika mála dalších lidí, takže žádné veledílo prosím nečekejte, ale za jakýkoli názor budu moc vděčná. Pokud je to možné, přeji příjemné čtení :)

Země už dávno není tím bezpečným místem, jakým bývala. Za zdmi Bubliny čeká na nepřipravené jen smrt, a dar, který lidstvo postihl, komlikuje životy mnohých. Především těch, kteří jsou svým Společenstvím a jeho systémem založeným na dostatečnosti, vnímáni jako nedostateční. Možná dokonce Vadní. V systému, v němž žijí Hibernanti, poslední přeživší, je jednoduché podlehnout lidskosti a stát se tak chybou, kterou lze buď napravit, nebo označit. Označení však pro nezařazené jedince představuje smrtelné nebezpečí. Poslední přeživší lidstva totiž s chybami nakládají po svém - předstírají, že nikdy neexistovaly.

Mělo mě to varovat! Jsem nepoučitelná! Opravdu mě to mělo varovat! Vešla jsem do bytu a tam ticho, žádná rvačka, křik, nic. Dokonce jsem se u dveří ani nepřerazila o boty synů, byly vyjímečně uklizené. Ani školní tašky nebyly jako vždy odhozené na chodbičce, bundy byly pověšené na věšácích a ne pohozené na podlaze jako vždy......prostě mě to mělo být podezřelé a nebylo..... (ukázka z připravované knihy)

Utíká městem pryč. Daleko od nich. Vždyť mu právě řekli, že zemře… A mezi všemi těmi myšlenkami začne vnímat svůj přívěšek na krku. Stříbrný drak sebou hází, jako kdyby chtěl zpřetrhat okovy a uletět. Na to se jich zapomněl zeptat, co ten drak vlastně znamená

Místo, aby padal k zemi, vyrazí z jeho zad křídla a on míří kupředu. Celé jeho tělo je v podivné křeči, která ho natahuje a kroutí. Zdá se, že ho to bolí, ale přesto neochvějně zůstává ve vzduchu. Místo rukou pařáty, dlouhý krk a na něm dračí hlava.