Pozor na neověřené zprávy.

Děvčatům dám dnes pauzu a přidám pár miniaturek, které se tváří jako haiku. Snad se ale i tak budou líbit.

jedna jarní, veselá... :)

..ne jednou ležela jsem na dece, okolo stromy, v nebe se propadat..je to tak dávno..chtěla bych to zažít znovu..

Skoro jak u lidí.

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

Jeto o trempování ale o tom se dá hodně psát román by to byl.

graficky..dalo to celkem práci

jedno starší dílko

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Lidé žijí ve světě, kde roste zelená tráva, kde každé ráno vyjde slunce, kde štěká pes, kočka honí myš, kde se doslova z květů stávají plody. Kde voda má hned 3 možná skupenství... A co je dojímá? Plačící sochy a voda proměněná ve víno - parafrázován T. Pratchett

Ztráta bolí každého.

I malé blešky občas zatouží změnit jídelniček, když je chytne mlsná. Že se jim to vždycky nepodaří, to už je věc jiná.

Nebudu vám říkat o čem je, protože se v ní ukrývá více významů. Nezapomeňte - nic není takové, jak se na první pohled zdá.