„Víš, žena, ačkoliv je na světě od nepaměti, je stále méně prozkoumána nežli sněžný muž yeti…“

Jedna ze starších věcí. Dost starších. To se člověk potřeboval prostě odventilovat. A lepší je to na papír, než v životě.

Parodie na Hudbu ticha od Patricka Rothfusse: Hluboko pod fakultou chemickou se nachází síť tunelů, chodeb a místností zvaná Podsvětí a tam žije drobný němý chlapec Mňauri, který dbá na své pocity a vždy upřednostňuje intuici před logikou či rozumem. (Poznámka: Pokud se v textu budete ztrácet, zkuste si ho číst nahlas, mně to pomáhá.)

taková povídka, moje první

Původně slohovky do školy :)

Gorily jsou tvorové s neuvěřitelně moudrým krásným pohledem (Frencine „Penny“ Petterson)

Aneta šla navštívit svoji kamarádku Amélii.Aneta šla tajemnou cestou,protože Amélie bydlela kousek od města v jednom hlubokém lese.Najednou v křoví něco zapraskalo,Aneta se lekla až se jí málem zastavilo srdce....

Inspirováno trochu skutečností :-(

Takový můj fetiš, no :-)

Je to z psychiatrického prostředí. Ale potřebuju znát váš názor jestli v psaní této povídky pokračovat a jestli ji publikovat. Jedná se o mou vlastní ne moc příjemnou zkušenost.

Druhá část, která je už čistě inspirována snem. A hlavně velkou část tvoří fantazie.

Aneb jak vypadalo dětství černokněžnice

Oddechová kapitola, přesto postrčí děj kousek kupředu.

Je čas něco podniknout proti hnusákům. Meluzíno, snad se ti bude líbit :-)

Útěk od Hnusáků pokračuje. Písnička z pasáže od hvězdičky je tato: http://www.youtube.com/watch?v=qE1EcdAXXss Meluzíno,doufám, že tě to bude stále bavit :-) a dík za komentáře.

Trocha kouzlení - a stále v archivu.