že mi chutnají věci yonického typu již vím dlouho, nicméně nedávno jsem poprvé ochutnala ústřici a měla několik zajímavých zážitků v práci. bivalves and gastropods.

...

záblesk

Jsme jako líní brouci, co nevidí, že záchrana je na dosah ruky.

každý má svou chvíli s nostalgií.. a tahle.., ta je má! ;-)

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

Do anotací nikdy nevím, co napsat, takže: ifgasjfoasfůoa.

Radikální řešení.

Byl to můj nejdelší vztah a zároveň jedinej rozchod, kterej mi byl jedno.. vážně jedno!