Člověk už z toho Covidu pomalu magoří.

Postava je fiktivní...

Vánoce se kvapem blíží a přinesou množství dárečků, které potěší a možná i pobaví. Snad Vás také pobaví moje veršíky, což bych si moc přál.

Tak, napsal jsem ji dnes na generální zkoušce státní maturity... zbyl mi ještě čas, tak jsem ji psal na přední stránku Pravidel českého pravopisu - obdivujíc naší mladou slečnu pí. profesorku...

A život jde dál.

Každý mladík si chce namluvit hezké děvče, ale ne vždy se mu to povede.

OKAMŽIK...neznámá slečna, s aurou mně tak blízkou...až jsem znejistěla, jestli si nejsme bližší, než by se ve skutečnosti mohlo zdát

Po dlouhé cestě...

Chybička se vloudila.

Kdepak jsou ty časy.

né né, není to nic latinského, jen se to tváří tak intelektuálsky...možná je to jediné rozumné na tom zbytku...

Tak zase přidávám pár limericků z různých měst. Doufám, že Vás alespoň trochu pobaví, což bych si moc přál.

..Trápí mě pět ranních probuzení v týdnu...čekací doba na dny, které mě neskutečně naplňují štěstím a láskou..každý na něco čeká a musí se prát pro to, by mu bylo přáno :-)

Lepší jak pít sám.

Některým ženám se vyplatí investovat do plastiky a tak si zajistit nějakého zazobaného manžela. Pro lákavý život se přece musí něco přetrpět.

další pokus o haiku, o tom, jak každé úterý jezdíme do hillside lodge a bavíme se s lidmi s demencí. včera mi vyprávěli o květinách, zahradách, loveckých psech a loukách nad školními pozemky.