Tak trochu přikreslená zpověď mé osobnosti..v podstatě nechci nic ukončit kromě neustálého vnímání všeho fatálna a mého ,,zapadání,, do něj... Jsem senzibilní a bohužel nebo snad i díkybohu mám dar vidět blízkým do duší,měnit přístupy,názory i jejich myšlení.....jako by jste před sebou měli pár kusů kdejakých střepů a věděli,co že se to rozbilo...

Jak pokrytecká je tahle věta...

Milostná poezie mi pořád tak nějak protéká mezi prsty. Tady jsou ty kousky které jsem stihnul zachytit.

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

Dva nelichotivé limericky o mužích. Prostě to krásnější pohlaví nás občas dovede pěkně zaskočit a překvapit. No, někdy si o to řekneme sami.

A pod maskou jen maska.

Název jsem si bez dovolení vypůjčil od Jeana Giona. ...a nikdo neumřel. Aspoň ne doslova.

Narazili.

Stále všechny odmítá, snad čeká na svého vysněného prince nebo tu nejlepší partii, která ji nabídne bezstarostný život v luxusu.

inspirováno náhodným setkáním Lizzzie s cizincem, který se děsně moc usmíval a podíval se na ni takovým pohledem, který ještě neviděla...;)

No dobře na výslovné přání Peťky, ale pořád je to jen další slátanina, jen na rychlo napsaná. Ale o psancích snad neplatí, je to myšlené tady, v mém okolí.

Dostal jsem chuť na kafe a sladké

S léty přicházejí mnohá porozumění nuancím našich let ve škamnách školičky Velkého profesora a my potom pomalounku začínáme vnímat „les“ za tím „stromem“…