...jen takový pozdněranní pocit

Triolet do soutěže Veršotepárna, povinná slova: loket, harfa, mlýn, dílo, hlas.

Zřejmě další z podvečerních strašidýlek.

tohle ze mě nějak nevědomky vypadlo :)

Pár střípků.

Kdo je má rád?

Moje velká transformace před pěti lety...

žijeme opravdu, žijeme vůbec?

Svět je jako papír, a je jen na vás, koho necháte kreslit. :)

Pro každého, kdo se zrovna na někoho zlobí.....

Když vzpomínky mám, nejsem nikdy sám! Jen si vybírám, na co vzpomínám!

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!