Villonská balada (3 sloky po 7-12 verších, čtyřverší v závěrů, jamb, poslední verše jsou refrénem, v celé délce jen tři rýmy). Dodržet tento útvar se všemi formalitami - tedy ne jen jako volnou parafrázi - je opravdu oříšek, takže tohle sem dávám spíš pro zájemce o informace s vědomím, že pravděpodobně žádnou další jen tak nenapíšu.

Tercina na zadaná slova: DEN KROK LÁSKA BLESK VODA

Někdy mám odpověď na všechno. I na bolest. (a na podzim se vždy vyrojila)

Pozdě mi došlo...

Tak jsem zase zkusil složit něco do veršotepárny. Uznávám, že je to ptákovina, ale zapracovat do rondelu s jeho trochu nezvyklou strukturou a jen dvěma možnými rýmy zadaná slova a mít na to ještě šibeničně krátký čas, je trochu náročné na fantazii i kombinační schopnosti. Slova prý pocházejí z knihy George Orwella „1984”: Jsou to: hlad vlas člen obraz osud.

Někdy si příroda nedá moc záležet.

tak život někdy jde

..Co dodat, občas člověk cítí beznaděj a vztek, který neví kam směřovat....

- úskalí sezony -

V každém z nás

metafora a Baltské moře

Můj soutěžní pokus na libres na téma PROKLETÍ. Inspirováno vzpomínkou na koncert PF k uctění památky Karla Zicha...

Co cítíte, když vám uprostřed noci zazvoní telefon a vytrhne vás z poklidného spánku?