Zbytečné příběhy starého stolu

to, o čem budu psát mě hluboce zasáhlo a hodně mě to od dotyčného mrzí

Fádní název ke včerejšímu dílu, které jsem sem ani nechtěl dát. Jenže mám v sobě půlku šampusu od Michlovského a dva paňáky tequilly vlastnoručně propašované. A už se mi to líbí víc. Klasické střídání rádoby vyšších obrazů s dnem života. Fabulace. Zítra je jeden z dní, kdy se mi do lesa nechce, bude vedro od rána, hadry pod Domažlicemi, před pěti lety holina, co tam bude teď? Já, zrzka a Saša od Uralu, ani pánové už tuhle práci nezvládaj. Nebaví je hledat dřeviny, určovat druh poškození, měřit výšky, tloušťky, nevím. Chlapi jsou prostě líný kundy. No a pak ještě dvě plochy, jedna ve vypečeným podrostním okraji lesa, poslední snad bude "normální" les, borovičky, ve kterých se dá chodit. V úterý to utnu brzy a půjdu na Odysseu jen kvůli názvu. Recenze nečtu. Když jsem letěl do Indie, tak jsem ani nevěděl, že existuje nějakej Tádž Mahál. Byl krásnej, ale Himaláj mnohem víc, sorry lidi.

vryl ses mi pod kůži! musím to tajit! kdo mi teď poradí, jak klid zas najít? kdo posoudí? kdo rozsoudí? kdo odsoudí?

Blízcí lidé prožívají smutné události a já se s tím potřebuju vyrovnat.

dílo o čarodějnických procesech

Dlouho jsem se zde neukázala. Neměla jsem co napsat. Avšak události posledních hodin mi ukázaly něco, co bych ráda vzkázala všem.

tragický konec světa

minutová miniaturní momentka

metafora pro lásku

Jedná jen tak u kávy...

...

Chtěl jsem jí upravit, zkrátit, rozšířit, ale holt jsem asi autor, co na jazyku, to na papíru. Takže jsem jí zbytečně nosil několik dní na klíčích.

Co s člověkem udělá jedna myšlenka. Příváže si nás na pomyslné vodítko, a pak nás celý den vede álejí jisté emoce. Pak jen poezie vyjádří vše ostatní.