místo obvyklého čtyřaněcomáloverší to nabobtnalo do tohohle objevného beztvarého moudra. Co už s tím, no...

hloupější název už mě bohužel nenapadl :-)

že oni o tom neví...

Aneb jak jsem v Ekvádoru překvapeně zjistila, že muži tu moji ženskost vnímají jako svou vlastní sílu, kterou jsou schopni použít a dát zpět.

Vim že neni dobrá po pravdě je hrozná,ale kámoška mě sem í donutila dát tak že chci tu krytiku vidět perteto domě já to unesu .

Po letech.

doslova

Strašně mě baví jen tak sednout ke klavíru, zapomenout na všechno a nechat se unést fantazií. Říká se, že každá tónina má svoji vlastní barvu a náladu. Tak tohle je pro mě d-moll :-)

opravdu zmizela..

Do třetice mi přišla ještě tahle básnička týkající se odhalení a uvědomění, které mi dala kraniosakrální terapie...

Naše pramáti Eva byla nejen zvědavá, ale i zvídavá žena.

profesní deformace, která člověku krade úsměv ze rtů..

A předchozí trochu smutnou báseň vyvážím něžným romantickým úletem, jinak by mi mé fans mohly třeba začít vybírat na věnec!;o)))

nechám na vás.......

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...