nás spojuje...

.. taková dochovaná dvacetiletá "šuplíkovina"

Tato báseň se stala předlohou pro velmi zdařilo povídku Vladana. Zde je odkaz:http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20040-lorist

miluju člověka...

Tak trochu experiment :) snad to někdo dle názvu pochopí...

***

.. když nevěříš, že hvězdy maj magickou sílu ?

Jen takové jarní rýmování, jak se koukám kolem a nadšením se rozpouštím :D

Jsem vážně zvědavá, jak se na toto budete tvářit... Jen prolétnutí myšlenek (skutečně v kavárně, už nějakou dobu zpátky), báseň je asi z trochu slabšího soudku. A určitě netrvdím, že to takhle má každý (respektive každá máma), ale že takových případů je... docela to tam bylo znát.

A tak nějak mi po tom všem pátrání a snažení přijde, že se stejně všechno (z)mění a je jen jediná věc, která zůstane. Moje tělo. Jak se tedy definovat?

Takový malý úlet ranní, /ještě víčka mi lepil sen!/, do mobilu hned naťukaný, než múzu mou vyplašil den...

skutečně to nesedělo...

taková cílkovina