Další z příběhů komisaře Kráka a jeho věrného Poskoka. Tentokrát v novém kabátě.

Vím že tu píšu o samurajích (i když jsem čech ) ale vycházím z kodexu Bushido ti z vás kdo jej četl pochopí ten kdo ne doporučuji. K Japonské kultuře mám velice blýzký vztah, protože se učím Japonská bojová umění (kendo aido jijujicu) a zároveň budhistická učení . Oproti mé bývalé víře mě to uspokojuje více .

Nejsem básník, píšu hlavně prózu, ale občas přijde chvíle, kdy si potřebuji zakřičet. Tohle je takový bezmocný výkřik do tmy. Třeba někoho osloví...

Nejraději pro nikoho, bohužel pro jednoho (plus pro dalších padesát tisíc).

Sebemenší zamyšlení.

možná spíš jen blbůstky

Nikdy!

Pokračování...

Někdy se zamilujete do duše bájné bytosti, která po nějakém čase tělesnou schránku hostitele opustí a před očima vám zůstane pouze člověk. Ať žije mýtus okouzlení.

Verše o ženě, jejíž krása je nevypověditelná.

...další "Matějovská"...

Pro tuto chvíli jsem znal jen strach a prázdno. Byla ve mě černá díra, tak hluboká, že ani neměla dno. Zpočátku malinkatá, rozrostla se do obřích rozměrů. Neviděl jsem budoucnost, jen jsem doufal, že třeba nějaká bude.