Z cyklu přesun z písmáku ...červen 2016

Dobrá kamarádka.

Pár příběhů z mého dětství. Vězte, že strýc Věrek byl živel.

Je moudrý, kdo se netrápí pro to, co nemá, ale raduje se z toho, co má...

... jednou takto po ránu, dostala jsem od Amora ránu...

Zatímco ze mě padaly bobky, občas spojené i s peckami od třešní z dědečkovy zahrady, střílel jsem výsledky „zapeklitých“ příkladů jako z kulometu. Většinou sice jen tak od oka, ale aspoň byla legrace.

„Mí nejvěrnější a nejlepší přátelé, co mě nikdy nezklamali a měli mě rádi…“

Byla to krása, ale jeho účelu to moc nevyhovovalo. Našel proto raději velký modrý šátek a vyměnil ho za klobouk. Pečlivě ho uvázal, upravil a pak si sednul, zapálil si a obdivoval ten malý „dřevěný“ zázrak. V duchu si tleskal a poklepával na rameno. „Seš dobrej, Fando, fakt seš dobrej.“

Bez konce

Ale rýmuje se hezky, to zas jo, možná až moc.