Doufám, že to BYL Archimedes...

Dříve jsem to tady nemohla dát... Teď už to nebolí. Ani ty zlé vzpomínky...

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...

/Prave si vzpominam.../..treba nekdo pochopi...

To je taková říkačka spíš pro pobavení. Nic v tom nehledejte. Až na to ponaučení na konci, to je sakra pravda!

Jen hříčka usmoleného odpoledne...

Přicházejí v období kolem osmi, deseti let. Dobře si na ně vzpomínám, také mi bušily do spánků a táhly mě na dno propasti. Padala jsem pod jejich tíhou hloub a hloub do závratě, ze které se až točila hlava. Každý se s těmi otázkami musí vypořádat sám v sobě, zmuchlat tu zmatenou úzkost do malé černé kuličky a zakopat až na dno své mysli. Tam předaleko, kamsi až pod práh dveří, které ještě dlouho nechce otevírat.

Svět bude dál i když my nebudem! A když nebude, nebudem taky. Tak si užijme světa, dokud ještě jsme...

Stále ...

... mrtvá

Psáno pro případné zhudebnění.

seznámení se s historií i současností lázní Teplice

Starší

...

Dvě dešťovky v žárovce