Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...

embryo přestává žít

Není co dodat.

schválně, kdo pochopí jak to myslím (tim neříkám ať to čteš, ale jsem zvědavý)

Jen hříčka usmoleného odpoledne...

padají vločky...je mi chladno...vracejí se mi vzpomínky na malé velké chvíle, které se už nebudou nikdy...opakovat...*

Taková lehká inspirace "Pavanou za mrtvou infantku" Maurice Ravela.

(...)

HAIKU

"Odevzdání se" charakterizuje toto rozpoložení lépe než vášeň… Alan Watts

Tak zase jedna netradiční... záměrně bez interpunkce... Tečky, čárky, vykřičníky, otazníky - můžete si domyslet... Jedná se o báseň na vícero přečtení...

Dvě rozdílný části mojí poEzie, dva naprosto nepropojitelný světy... Je to jako dvě úplně jiný osoby spojený v jednu - ve MNĚ. * aneb Seznamte se s mojí maličkostí... (na Literu pod stejným nickem ;))

no jo, no, vím, že je květen... Ještě jedna kavárenská :-)

opakuji téma, asi proto, že mou fantazii zatím ještě nikdo nepokořil ,-) ... zase cítím, jak žiju !