Jedna bolest přebíjí druhou a s ní mizí i tupá prázdnota.

Byl jsem na takovým divným letním táboře. Moc tam na nás křičeli, navlíkli nás do zelenejch oblečků a dokud se ty oblečky nedaly ždímat, vedoucí s náma nepřestávali hrát du divnou celotáborovku. a koupali jsme se tam (bohužel většinou ve vlastní šťávě. párkrát taky v řece, ale to jsem se mezi jednotlivými kliky nemohl pořádně nadechovat). Tyhle rýmy jsou tak tvrdý a kostrbatý, jako palandy bez polštářů a peřin, na kterejch jsme spali a syrový, jak plesknutí omdlívajících (a že jich nebylo málo) o zem. Zelený oblečky mám pořád, ale tábor už naštěstí skončil...

K zamyšlení

o tom jak drogy ničí život....

2009

jedno velké díky google překladači:P

...

***

vagóny dnů

V duchu vedu monolog sama se sebou... kladu si otázky...

Zase jedna smutná i když je ze života