Chci přísnou kritiku :)

Dnešní procházka mě inspirovala k básni :)

http://www.youtube.com/watch?v=r0YXt2nVMw4

Čím je člověk starší, tím více má sklon rekapitulovat dosavadní život a tak trochu i filozofovat. Prostě se s tím vším snaží nějak vyrovnat...A nejsilnější je to právě na počátku nového roku...

Když dva k sobě patří, najdou se kdekoliv.

..optimismus Sluncem, smutek v dešti - uprostřed činy v kleštích..

v náruči života, hrdě si lebedíme, byť občas hledáme, občas zabloudíme...a v jeho náruči v teple existence, hledáme slova jež by ho měnily na milence..

...

...

Z extrému do extrému ... tak nějak teď přežívám ...plna smutku a otázek, bez schopnosti vylízat se z ran ...

nic konkrétního, prostě tak...

Tuhle básničku bych chtěl věnovat svému tatínkovi který nás všechny před 14 lety opustil...snad se máš tam nahoře pěkně,nikdy na tebe nezapomenu.

Nóna na slova: slečna nos housle sukně minuta.

Pokus o něco malinko optimističtějšího i přes olověné mraky ze slz... Ale dopadlo to zase stejně...

Bohužel i tohle se v dnešní společnosti děje.

Omlouvám se za vulgarismy, je to taková vypisovačka...