15.9.2008 ... asi tak ...

Brno dnes 12.15 Po operaci očí mi moje beruška řekla:"Já vidím." :)

Nikdy jsem verše či něco podobného neskládala. Ale někdy je prostě chvilka kdy se něco píše samo.. pocity, předem se omlouvám za interpunkci a ostatní chyby.. Ještě v tom moc neumím chodit, no možná ani nebudu.. Ale chtěla jsem se o to podělit.Zjistit zda má někdy,někdo podobné pocity...

dlouho ženatý

Mám šancu ho vypátrať??

to je nepopsatelný cit ....hřeje. žiju, hlavně díky Tobě. Máte sourozence ? Já mám sestru. / vie à deux / s o u r o z e n c e ? ,-) ??

Vopruz, sanfranciskej styl.

A tak nějak mi po tom všem pátrání a snažení přijde, že se stejně všechno (z)mění a je jen jediná věc, která zůstane. Moje tělo. Jak se tedy definovat?

Tak jsem zase zkusil složit něco do veršotepárny. Uznávám, že je to ptákovina, ale zapracovat do rondelu s jeho trochu nezvyklou strukturou a jen dvěma možnými rýmy zadaná slova a mít na to ještě šibeničně krátký čas, je trochu náročné na fantazii i kombinační schopnosti. Slova prý pocházejí z knihy George Orwella „1984”: Jsou to: hlad vlas člen obraz osud.

dobrý den, pocit ven ... (aneb "miluju")

reflexivní, introspektivní. (kde jsou mí ante a marie?)

Se stresem pryč! Konečně se mi povedlo nalézt vnitřní klid a jsem připravená na cokoli...!

o tom, jak umírá láska v lidech...